Člověk a náboženství

Jan SokolPraha, Portál 2004, 240 s.Kniha jednoho z nejvýraznějších křesťanských intelektuálů je přitažlivá úhlem pohledu. Nejde v prvé řadě o teologii nebo religionistiku, spolu s antropology si autor klade otázku, jak se na lidech a společenstvích projevuje, ženěčemu věří. Přestože se náboženskost vzpírá běžným vědeckým metodám, racionálnímu popisu z venku, antropologický pohled může říci mnohé."Proč se ale zabývat tímto reliktem dávných dob a přežitých představ, který nejen kničemu nepotřebujeme, ale který zanáší do moderního světa obecné prosperity a tolerance nové nebezpečné fundamentalizmy?"ptá se autor v úvodu a tato kritická otázka naznačuje směr jeho dalšího tázání. Sokol se věnujeevropskému prostředí, sleduje nejstarší"pohanská"náboženství od uctívání předků po starý Egypt, po židovství a křesťanství a poukazuje na z dnešního pohledu zajímavé souvislosti: kořeny náboženské nesnášenlivosti,zrození lineárních dějin a iluze pokroku, svědomí a podíl náboženství na vytvoření prostoru pro lidskou svobodu, ovšem také náboženské války, zatlačení"konfesí"do soukromé sféry s následným vyprázdněním etiky a takdále. (Škoda jen, že není věnována větší pozornost islámu, který v Evropě hrál a bude hrát nezanedbatelnou roli.) Nejprovokativnější je však sama základní hypotéza, a to že náboženství je ve své podstatě vyjádřením vděčnosti zadar života, za stvoření."Sám fakt mého života, stejně jako zdraví, štěstí, láska nebo děti, stejně jako lidská kultura nebo společnost, do níž jsem se narodil, jako svět a příroda, z nichž mohu žít, vstupují do méexistence jako externality - čili tradičněji řečeno dary, které nejsou výsledkem mých schopností, mého úsilí ani mých nákladů,"píše Sokol."Jako takové mne ovšem přirozeně zavazují."Důsledkem pak je starost obudoucnost rodiny, ale také dalších blízkých lidí, společnosti, kultury, světa. Tato myšlenka podle autora spojuje všechny náboženské systémy od prehistorie do dneška a skrývá v sobě nadějný potenciál pro současný svět. Člověkkonce 20. století se zřekl svých ambicí na vlastní absolutnost."V hrůze z toho, co tato ambice napáchala, opustil myšlenku automatického pokroku, uznává a přijímá svou konečnost a omezenost."Přispějí však současnánáboženství k pokorné péči o budoucnost stvořeného světa? Již z výše uvedeného je patrné, že kniha přímo nabádá ke kritickému přemýšlení, je psána přitažlivě srozumitelně a jen výjimečně zabíhá do detailních podrobností.Přitom však díky uváděným poznatkům z různých vědních oblastí je přínosná jak pro studenty, tak i pro odborníky. Kniha vznikla na základě přednášek pro studenty Karlovy univerzity a částečně navazuje na Filosofickouantropologii. Oproti ní je však studie Člověk a náboženství napsána uceleněji, srozumitelněji a se sympaticky střízlivým osobním zaujetím. To jí dodává na výmluvnosti, aniž by zakrývalo otazníky kolem sporných náboženskýchprojevů.

Placená zóna

Josef Beránek