Biologie pro psychology a pedagogy.

Josef Šmarda a kolektivPraha, Portál 2004, 424 s.Psychické fenomény jsou ve svém základu podmíněny ději biologickými. Cenný klíč k pochopení lidské psychiky nám proto může poskytnout genetika, fyziologie i další biologické disciplíny. V osnovách budoucích pedagogů a psychologůje však biologie poskrovnu (s výjimkou přípravy učitelů tohoto předmětu). Vydání recenzované publikace jsem proto velmi vítala. Mé nadšení ovšem značně opadlo hned po prvním prolistování knihy.V předmluvě ke společnému dílu profesor Šmarda uvádí:"...chtěli jsme napsat kompendium biologických vědomostí ... svazek, který si moderní psycholog zařadí do své knihovny pro svůj celý život v psychologii - aby poněm mohl - jako po příručce - kdykoli sáhnout..."Tomu ovšem dle mého názoru rozsah publikace neodpovídá. Některé biologické vědy, které by mohly být pro psychology velice zajímavé (sociobiologie, ekologie) jsou praktickyzcela vynechány, poznatky jiných jsou silně redukovány. Například principům evoluce je věnováno necelých sedm stran. Nedostatek prostoru přitom přináší nutná zkreslení: kupříkladu složitému jevu opakování fylogeneze vontogenezi (Haeckelův biogenetický zákon) jsou v publikaci věnovány tři věty, za jejichž recitování bychom snad mohli pochválit žáčka 6. třídy ZŠ (s úsměvem bychom jej přitom opravili, že"stádiem připomínajícímměkkýše"člověk ve svém vývoji opravdu neprochází). Je škoda, že právě principům evoluce se recenzovaná publikace věnuje tak málo - evolučně-psychologická vysvětlení se ukazují jako vysoce podnětná u řady psychologických fenoménů.Ilustrací nedostatečnosti rozsahu díla je též skutečnost, že jako doplňující literatura je v některých kapitolách doporučován Přehled biologie (novější či starší verze), tedy publikace určená primárně pro středoškoláky.Dále mě na Biologii pro psychology a pedagogy mrzí, že příliš nereflektuje cílovou skupinu čtenářů a biologické poznatky často podává velmi suše, bez udání zajímavých psychologických důsledků. Například se zde správnědočteme, že odlišnost samčí a samičí gamety se nazývá anizogamie. Není zde však už ani slovo o rozsáhlých důsledcích této skutečnosti: o tom, že odlišnost ve velikosti a pohyblivosti vajíček a spermií stojí u zrodu rozdílů vreprodukčních strategiích samců a samic. Že už od tohoto základu můžeme odvozovat například u mužů častější sklony k promiskuitě či zpravidla vyšší rodičovské investice žen.Krásnou ilustrací propojenosti biologických a psychologických jevů mohlo být též hormonální ovlivnění psychiky. Avšak Biologie pro psychology a pedagogy toho nevyužívá: například o komplexních hormonálních (a souvisejícíchpsychických) změnách v období těhotenství, porodu a šestinedělí se zde nedozvíme téměř nic.Přes uvedené námitky hodnotím vydání knihy veskrze kladně. Psychologové v ní mohou získat poměrně dobrý přehled například o genetice či o biologii buňky. Publikace je přitom psána přehledně a srozumitelně.