Co cítí a slyší pacient v umělém spánku?

Při popisu zdravotního stavu lidí v kritickém stavu je často používán termín umělý spánek. Mimo lékařů intenzivní péče má málokdo přesnou představu, co se pod tímto slovním spojením vlastně skrývá.

Umělý spánek (odborně analgosedace nebo sedace) je léky navozený stav útlumu vědomí. Může trvat dny, méně často i týdny. Cílem je umožnit lékařské postupy, které jsou bolestivé nebo nepříjemné, nebo snížit spotřebu energie v mozku, je-li poškozen.                                                    
Jednou ze základních složek směsi na spaní jsou obvykle benzodiazepiny – do této skupiny patří zejména léky na zmírnění úzkosti nebo k navození spánku. Mohou se přidat též opioidy, látky tlumící bolest. Dalším efektem je amnézie – zapomnění na vše, co se dělo v době podávání léku a krátce po něm. Účinné dávky léků k navození spánku jsou různé v závislosti na váze, věku, pohlaví a dalších specifikách. Hledání dávky k dosažení potřebné hloubky spánku (ani moc, ani málo) má někdy charakter metody pokus – omyl. Účinek ale není stoprocentně zaručený; některé podněty mohou do paměti proniknout.    

O mimotělních zkušenostech byly popsány stohy papíru. Někteří v nich vidí paranormální jev či důkaz existence duše a posmrtného života. Věda je vysvětluje procesy odehrávajícími se v abnormálně pracujícím lidském mozku nebo v neadekvátně fungujících smyslových orgánech.                                                           

Dosavadní zkušenosti s farmakologicky navozeným spánkem ukazují, že je výhodnější používat co nejnižší možné dávky uspávacích léků. Cílem je tedy spíše dřímající pacient, který se nesnaží osvobodit z lůžka a nejeví známky bolesti nebo strachu, který se dá lehce probudit (oslovením, dotekem) a poté, co ho opustíme, zase rychle usne. Tedy nikoli pacient v hlubokém spánku, který nereaguje vůbec na nic. Pokud se rozhodneme provádět nepříjemnější  nebo bolestivější zákroky, je možno přidat dávku léků a tím spánek dočasně prohloubit.

Přečtěte si také: Cotardův syndrom: uvězněni mezi životem a smrtí                                  

 Čtěte také osobní zkušenost mladé maminky Díra v hlavě                     

Cenou za tento přístup je ovšem riziko, že spánek někdy není dostatečně hluboký a že si pacient přece jenom odnese vzpomínky na průběh intenzivní péče. Některé zahraniční studie ukázaly, že k tomu opravdu dochází. Podle těchto výzkumů si pacienti nejvíce pamatují dráždění způsobené rourkou zavedenou do dýchacích cest a z toho plynoucí neschopnost mluvit, dále pak omezení v pohybu způsobené dráty a hadicemi nebo bolest. Menší, ale stále ještě významné množství pacientů trápí halucinace a noční můry. Barvitě to popsal jeden náš pacient: měl pocit, že se nad ním každé ráno shromažďují čerti v čele se samotným Luciferem a radí se, co s ním budou dělat dál – ve skutečnosti se jednalo o velkou vizitu v čele s přednostou…                                                     

Někteří pacienti v umělém spánku nebo v jeho různých fázích nejsou zcela zbaveni vědomí a mohou vnímat dění kolem sebe, byť poněkud omezeně. Je tedy důležité nevystavovat pacienty podnětům, které můžou vyvolávat úzkost nebo strach. Například diskuse o prognóze pacientů by se měly odehrávat jinde než nad jejich lůžky. Naopak návštěva milovaného člověka může i na člověka v umělém spánku zapůsobit příznivě, ač smysluplná komunikace není možná.

O autorovi| MUDr. Martin Kolář, Klinika anesteziologie a resustitace FN Královské Vinohrady, Praha

Přečtěte si také sloupek Milana Petráka: Co změní klinická smrt?

MUDr. Martin Kolář