Online archiv
Přemýšleli jste někdy nad tím, proč někteří lidé jdou v životě stále vpřed, mají rádi výzvy a přijímají je s radostí? Proč vyhledávají nové příležitosti? Proč se po neúspěchu znovu zvednou? A proč je to u jiných naopak? Souvisí to – mimo jiné – i s nastavením našeho myšlení. Můžeme ho mít buď „zafixované“, anebo „otevřené“. A můžeme takovou výbavu předat už našim dětem a tím ovlivnit jejich život.
Sport je dokonalý lék! A byl by prodejním hitem, kdybychom jej dokázali narvat do pilulek a mohli polykat. Pohyb pomáhá udržovat správnou hmotnost a pěknou postavu, je prevencí všech běžných nemocí a zaručeně zlepšuje náladu. Všichni toužíme přesně po tom, co nám nabízí. Jenže o spoustě věcí víme, že je máme dělat a stejně… je neděláme.
Vážně jsem slyšela, že se v konvici začala vařit voda! Ten telefon doopravdy zvonil! Pravděpodobně se vám už také stalo, že jste slyšeli něco, co se ve skutečnosti nestalo.
Bydlel jsem hezkých pár let v jednom libeňském činžáku. Nebýt toho, že tam před dvaceti lety došlo k smutně proslulé vraždě nájemnice (zájemcům doporučuji jedenáctý díl seriálu Případy prvního oddělení), byl by to zcela běžný činžák, jakých jsou v Praze tisíce. Zajímavé věci se začaly dít až v loňském roce.
Dánská psycholožka Andrea má čtyři děti a se svým mužem jsou stále méně spokojeni se způsobem života, který jim nabízí civilizace. Připadá jim, že jejich existence se skládá jen z vydělávání peněz, za něž pořizují množství věcí, které vlastně tak úplně nepotřebují. Jejich děti komunikují mnohem více se svými tablety než spolu nebo s rodiči. Rozhodnou se proto radikálnímu kroku: opustit civilizaci, nastěhovat se na rok do opuštěného domku hluboko ve švédských lesích.
Představa muže jako oběti domácího násilí je stále pro mnohé nepředstavitelná. Je přece silnější, mužnější, tvrdší, má práci, peníze, prostředky k životu… Je to prostě chlap. Tak jaké týrání? Ale co když je to v některých případech obráceně?
Vyrovnávání se s rozchodem probíhá ve čtyřech fázích. Navazují jedna na druhou a každá trvá delší dobu – od optimistické varianty pouhých několika dní přes běžné týdny až po měsíce či roky.
Petr Horký býval známý jako moderátor dětských televizních pořadů Hip Hap Hop či Oáza. Je ale především vášnivým cestovatelem a polárníkem, navštívil desítky zemí a projel zeměkouli od severního pólu po tropické džungle. A natočil tom desítky dokumentů. K čemu nám je tedy cestování, v čem nám může pomoci a kdy se naopak stává symptomem toho, že s námi něco není v pořádku?
Naše zkušenosti, které jsme si odnesli z předcházejících partnerských vztahů, se do nás samozřejmě vepsaly a více nebo méně ovlivňují naše vztahy současné a budoucí. Často daleko víc a zásadněji, než jsme si ochotni vůbec připustit.
Že je psaní deníku zábava pro náctileté holky? Přežitek z dob dávno minulých? Kdepak, psát si deník je možná jeden z nejlepších nápadů, který můžete dostat. Pomáhá nám utřídit si myšlenky i vyznat se v emocích.
Roky se doporučovalo pít co nejvíc tekutin. A hlavně množství spolykaných litrů stále kontrolovat. Ve skutečnosti je však potřeba pít stejně automatická jako potřeba dýchat a pocit žízně je pro většinu z nás dostatečně spolehlivým indikátorem.
V jejich blízkosti se cítíte za chvilku jako bez života. Ještě před chvílí jste byli docela optimističtí, ale po rozhovoru s někým takovým máte pocit, že svět je dost hrozné místo k životu. Jak poznáme energetického upíra ve svém okolí?
PSYCHOLOGIE DNES je časopis o mezilidských vztazích, životním stylu, společenských trendech, o sebepoznání a rozvoji osobnosti. Přináší články předních odborníků psané čtivou formou, rozhovory s kapacitami oboru z Česka i zahraničí, polemiky na aktuální témata, rady pro partnerské vztahy, výchovu i kariéru. Zabývá se prevencí závislostí, výsledky zajímavých výzkumů, sociální sférou apod. Je úspěšně přijímán širokou veřejností, stejně jako v odborných kruzích. Zvláště je ceněn jako inspirativní pomůcka pro studenty humanitních oborů.