Online archiv

Pracovní činností strávíme většinu svého bdělého dospělého života. Spolu s hrou a učením tvoří práce základní druhy lidských činností, které životu dávají smysl. Smysluplná práce představuje jednu ze základních podmínek životní spokojenosti v průběhu celého života. Práce, která má cíl, smysl, hodnotu a význam, je z hlediska psychického i fyzického zdraví velmi prospěšná. Jenže co když se naopak stane zdrojem stresu?

Že dívky dospívají rychleji než chlapci, je známá věc. V určitém věku si toho nelze nevšimnout.

Dobrý den, ráda bych se touto cestou zeptala, co vidíte jako nejlepší řešení mé situace.

Znáte situace, kdy se někteří z členů rodiny urputně snaží páchat dobro za zády jiného rodinného příslušníka? Obvykle to myslí upřímně. A nepochybují o čistotě svých úmyslů. Dost často se ale ukáže, že se jejich snaha nakonec nějakým nečekaným způsobem zvrtla.

Docent Marek Preiss je klinický psycholog, který pracuje jako vedoucí oddělení klinické psychologie v Národním ústavu duševního zdraví, přednáší na New York University of Prague a k tomu je výcvikovým vedoucím a supervizorem v Rafael Institutu, který se zabývá léčbou a prevencí psychického traumatu. Povídáme si s ním o transgeneračním traumatu, o důležitosti ctností v životě, o tom, že Američané jsou poctivější, ale Češi si víc pomáhají, kdo mu chodil do ordinace před dvaceti lety a kdo nyní a že ho vůbec nepřekvapují zprávy o špatném zacházení s pacienty na některých odděleních psychiatrických nemocnic.

Původně to byla strojní traktorová stanice v Držovicích u Litoměřic. Teď je tu sýrárna a kozí farma se třemi stovkami koz. Jakub a Jana Laušmanovi přitom pocházejí z Prahy, z Letné a Strašnic. Ale před dvaceti lety se rozhodli, že budou chovat kozy. Jsou jedněmi z mnoha mladých lidí z města, kteří se odhodlali změnit svůj osud a odstěhovat se na venkov. Ne do satelitního městečka, ale na opravdový venkov. Může se Pražák stát venkovanem? Jak je přijímají místní? A dokážou se uživit jako farmáři?

Dnešní doba nabízí téměř neomezené požitky, které nám ale jednoduše mohou přerůst přes hlavu. Naštěstí rychlým tempem vznikají i chytrá řešení, která pomohou se závislostmi zatočit. Ve startupovém programu Laboratoř Nadace Vodafone se už zrodila mobilní aplikace pro odvykání kouření a další – pro pomoc se závislostí na alkoholu – s pozitivním názvem Úsměvy právě vzniká.

Ty příběhy jsou drsné a připomínají slavný Formanův film Přelet nad kukaččím hnízdem. Shromáždil je novinář Michal Štingl na webu www.neklid.net a popisují zkušenosti pacientů, především z pavilonu pro tzv. neklidné pacienty Psychiatrické nemocnice Bohnice, tzv. Neklidu. Jsou to příběhy bezmoci, plné nezájmu lékařů a hrubých ošetřovatelů. Něco, co jsme si po létech reformy psychiatrické péče, po všech festivalech Mezi ploty apod. už asi nedokázali vůbec představit. Je to ale pravda? A do jaké míry? A může za to vedení „blázinců“, nebo nedostatek lidí a peněz?

To, že nejsou všichni lidé stejní, nám na první pohled připadá jako jednoznačný fakt. Přesto máme v mezilidských vztazích tendenci aplikovat heslo „podle sebe soudím tebe“. A to nenechává příliš prostoru pro toleranci.

Několika vybranými diagnózami je postižena celá čtvrtina populace. Znamená to, že každý čtvrtý člověk svůj život v nějaké životní oblasti neovládá. Soudy ale zbavují lidi způsobilosti jen v minimální míře. Někdy ke škodě pacientů.

Ponořit se do hlubin uchazečovy duše. Odhalit jeho kreativitu. Ověřit schopnost improvizace nebo logického myšlení. Personalisté nemají při pohovorech snadnou úlohu. A někdy se neubrání položení opravdu kuriózního dotazu.

K snídani burger se slaninou, k obědu steak, k večeři zase kus masa. Bez omáčky, bez příloh. Tak vypadá už skoro rok jídelníček technologického poradce Petra Máry. Nehledejte za tím žádné přesvědčení. Mára není žádný „anti-vegan“. Je odborníkem na iPhony a počítače Apple. Trpí ale nevyléčitelnou nemocí tlustého střeva a tvrdí, že masová dieta je první, co mu opravdu pomohlo.