Online archiv

Byl opravdu pacient vždy na prvním místě, nebo se někdy nechala lékařská věda unést vlastní důležitostí? Dnešní doba nám ukazuje, jak moc jsme se v minulosti mýlili – a my bychom se z chyb měli dokázat poučit.

Stres na nás zákeřně číhá na každém kroku, zatěžuje nás a je příčinou řady onemocnění. Ano, může tomu tak být, ale je to jenom polovina pravdy. Výzkumy posledních let naznačují, že stres může přinášet i mnohá pozitiva. A na čem to záleží? Hlavně na tom, jak sami o stresu smýšlíme!

Haruto je japonský inženýr. Je mu něco přes čtyřicet a ve svém tokijském bytě žije s dvanáctiletým (či tak působícím) chlapcem Junem. Každé ráno spolu snídají, o víkendu spolu chodí na procházky a večer do restaurace. Občas zajdou do divadla na představení pro dospělé. Chlapec jim rozumí a baví ho si o nich dlouze povídat. Jun je Harutovým nejbližším přítelem, spřízněnou duší… a také intimním partnerem. Sousedé se zezačátku na Haruta dívali divně, ale pak si zvykli. Jun je totiž robot.

Zákeřnou nemocí se zkratkou ALS (amyotrofická laterální skleróza) v České republice trpí asi osm set lidí. A jejich počet každým rokem roste. Onemocnění ALS si nevybírá a zasáhl i řadu známých osobností, jako byl bývalý český premiér Stanislav Gross, slovenský fotbalista Marián Čišovský či astrofyzik Stephen Hawking. Do povědomí se nemoc dostala i díky výzvě na Facebooku, tzv. Ice Bucket Challenge, jejíž účastníci na sebe lili kbelíky studené vody a přispívali penězi na výzkum tohoto onemocnění, nebo díky oscarovému filmu Teorie všeho.

Záchvat paniky můžeme zažít na vlastní kůži, ale také být jeho svědky. Jen málokdo napoprvé ví, jak se zachovat. Co tedy můžeme udělat, abychom pomohli a naopak ještě nepřilili oleje do ohně?

Je to už několik měsíců, co v Psychologii dnes vyšla zpověď mladé ženy. Mladé, inteligentní, vzdělané ženy, která přitom vydržela půl roku s mužem, který byl úplně ukázkovým příkladem podvodníka – silák z posilovny, který tvrdil, že je v terminální fázi rakoviny (dokonce se naučil přesvědčivě předvádět záchvaty kašle). Manžel a otec dítěte, který tvrdil (zpočátku), že je sám. Chlap, který vždy na nějakou dobu zmizel, jako by se po něm slehla zem a pak se zase (vždy s nějakým neuvěřitelným příběhem) objevil. Byla to klasická situace. Všichni okolo věděli, že tady něco nehraje, jen ona sama to vidět odmítala. Proč to ale píšu?

„V Jeruzalémě je vzduch prosycen modlitbami, až se tu nedá dýchat,“ píše izraelský básník Jehuda Amichai. A skutečně, ve svatém městě se sice procházíte na místech, kde stál starozákonní chrám, kde se narodila Panna Marie a zemřel Ježíš i kde Mohamed podle pověsti odletěl do nebe na koni jménem Burák, ale příliš harmonie tu nezažijete. I tak je to ale zážitek, který za to rozhodně stojí!

Fyzické napadení nebo třeba zdravotní kolaps. Pokud se venku na ulici dostaneme do krizové situace, instinkt nám říká, že bychom měli vyhledat rušné místo. Čím více lidí, tím vyšší bezpečí. Instinkty, které vznikaly v dávných dobách, nás ale v moderní anonymní době klamou. Spousta násilných trestných činů (včetně znásilnění nebo vražd) se stala na místech s vysokou koncentrací lidí. Hodně lidí zkolabovalo a umřelo doslova uprostřed davu.

Zahradničení, zavařování, pečení chleba, pletení, vyšívání a háčkování, košíkaření, brašnářství a vůbec kutilství všeho druhu… Věnují se tomu tisíce Čechů. Další tisíce chodí na kurzy tkaní, paličkování, plstění či výroby svíček. A na Hithitu můžeme podpořit vydání knížky o vyšívání nebo zřízení šicí dílny Prostě si rádi děláme věci a je to dobře – dělá to dobře naší psychice.

Pokud měli vůbec domácí komunističtí papaláši schopnost cítit se trapně, v listopadu 1962 tomuto pocitu jistě neunikli. Do vzduchu tehdy letěl obří Stalinův pomník na Letné. Komunisté by destrukci pouhých sedm let starého monstra moc rádi provedli potichoučku a mimo zraky veřejnosti. Ale utajte odstřelování tisíců tun betonu, když trvá celé týdny a detonace se rozléhají po celé Praze. Ostuda jako hrom!

„Byl jsem natolik prolezlý pornem, že jsem se od toho nedokázal odříznout, ačkoli jsem byl v normálním sexuálním vztahu. Přítelkyně s tím nesouhlasila. Jenže když došlo na to, že s tím mám přestat, byl jsem jako malý spratek, co si za žádnou cenu nenechá vzít svou oblíbenou hračku,“ vypráví o svých potížích muž s přezdívkou Zipp v blogu na iniciativě nepornu.cz. „A tak jsem ztratil jednu z nejúžasnějších osob svého života. Jenže i přesto jsem byl po pár dnech schopen se znovu vrátit k pornu. Vždyť mi vždy bylo společníkem a uklidněním v těžkých dobách.“