Online archiv
Oběť má tu výhodu, že nemůže za to, co se stalo. Vinu nese někdo jiný nebo něco jiného. Proč je tento postoj pro mnoho lidí lákavý? Jsou díky němu lidé šťastnější?
Je vám pětadvacet nebo třicet let a trápí vás pocit nejistoty? Nedají vám spát myšlenky na to, co budete dělat se svým životem? Nebo si připadáte uvěznění v nevyhovujících vztazích či práci? I raná dospělost může být těžkým obdobím.
Když jde psychoterapeutka do kina, vybere si psychologický film? Mohlo by se zdát, že pohnutých osudů bude mít dost a zvolí jiný žánr, ale nemusí to tak být. Lidské příběhy jsou fascinující…
Lidé bez domova jsou na okraji, často čelí stigmatizaci a ponižování. Jejich chování, které je pro většinovou společnost nepochopitelné a nepřijatelné, však koření ve vnitřních traumatech, ve strachu z nového zranění i v obavách z opakovaného selhávání institucí.
Některé jevy automaticky považujeme za pozitivní, zatímco jiné spadnou do kolonky negativních. Je vhodné se čas od času hlouběji zamyslet, na základě čeho rozlišujeme, co je dobré a co není. Pomůže nám to pravdivěji se orientovat ve světě i vlastním příběhu. Někdy se totiž stává, že určité prožitky vnímáme jako nepřijatelné a začneme je skrývat. Jak žít s nepříjemnými stránkami života, které k němu patří?
Křesťanská duchovní cesta vede k vnitřní proměně, k návratu k Božímu dítěti v nás. Je to proces sebepřijetí a zdravé sebelásky. Poznávání toho, co mohu dát tomuto světu, a uvědomění, že mám co dát.
JAKUB JAHN je filmař a umělec, který propojuje výtvarné instalace, dokumentární snímky a konceptuální projekty s pozitivní psychologií a rád do kreativního procesu zapojuje diváky. Povídali jsme si o jeho tvůrčích počinech, jimiž chce ve společnosti šířit radost a naději.
Arteterapii lze definovat dvojím způsobem. V širším pojetí byla vnímána jako psychoterapeutická disciplína, která využívá jakékoli formy umění, například hudbu, tanec, divadlo, poezii, prózu či výtvarný projev. Dnes ji chápeme jako terapii výtvarnými prostředky. Jako nadřazený pojem pro všechna odvětví se používá označení umělecko-kreativní terapie.
DANIELA VODÁČKOVÁ se dlouhodobě věnuje krizové práci a psychoterapii, ale zároveň zpívá starou hudbu a píše básně. Není tedy náhoda, že v rozhovoru mimo jiné vypráví o tom, co tyto dva světy – psychologii a umění – spojuje.
V Jungově hlubinné psychologii hrají mandaly neboli univerzální kruhové obrazce významnou roli. Jako výtvory pacientů často vycházejí z nevědomí a v terapii reprezentují různé fáze vnitřní cesty k celistvosti.
MARTINA VÁVROVÁ se věnuje tanečně-pohybové terapii, jejímž prostřednictvím vede klienty k sebepoznání. Základními principy této psychoterapeutické metody jsou kreativita, bytí s druhým člověkem, přijetí, naslouchání, pohyb a hra.
PSYCHOLOGIE DNES je časopis o mezilidských vztazích, životním stylu, společenských trendech, o sebepoznání a rozvoji osobnosti. Přináší články předních odborníků psané čtivou formou, rozhovory s kapacitami oboru z Česka i zahraničí, polemiky na aktuální témata, rady pro partnerské vztahy, výchovu i kariéru. Zabývá se prevencí závislostí, výsledky zajímavých výzkumů, sociální sférou apod. Je úspěšně přijímán širokou veřejností, stejně jako v odborných kruzích. Zvláště je ceněn jako inspirativní pomůcka pro studenty humanitních oborů.