Online archiv

Ženy po interrupci mohou trpět řadou traumat. Psychologové na Slovensku se o tom ale bojí mluvit.

Nedávno ke mně přišla na kontrolu moje dlouholetá pacientka Vlasta. Ptám se, jak se jí daří. „Dobře,“ usmívá se 42letá žena. Doma je všechno v pořádku, dobře spí i jí, nemá žádné hlasy, nevzpomíná si na nic, co by ji v nedávné době rozrušilo. Až při odchodu si vzpomene na drobný detail: „Jo, a zemřela mi matka, před čtrnácti dny.“

Nikdy jsem si neuvědomila, jak moc psychologie trhu ovlivňuje naše životy. Až do doby, kdy se nám narodil syn. Začal kolotoč neustálého zjišťování, co je pro naše dítě nejlepší, nejvhodnější a nejvýživnější. Co mu určitě neublíží a co bude nejlépe rozvíjet jeho smysly a osobnost. Co vše pro jeho zdravý vývoj můžeme udělat a co nakoupit.

Jídlem proti stresu

„Příchod dobrého klauna prospěje zdraví vesnice více než dvacet oslů naložených léky,“ říkal už středověký lékař. Proč se tedy smějeme tak málo? Smích je přece lék, který je zadarmo a který máme vždy po ruce.

„Co čumíš, ty p*čo!“ zařval na křehkou dívku instruktor se svaly ve tváři napjatými vztekem. V první chvíli je trochu v šoku nejen ona, ale i většina z dalších asi deseti mladých žen a mužů v místnosti. Vypadají všichni do jednoho jako chlapci a děvčata ze slušných rodin. Jako někdo, kdo na něco podobného není zvyklý. A právě proto na ně instruktor řve. Simulované situace jim mají pomoci dostat do krve postupy pro případ potyčky nebo přepadení. Antropolog by možná řekl, že je mají zbavit kulturního nánosu a objevit v sobě to zvíře, které se má neustále na pozoru, raději uteče, než bojuje, ale když musí, tak bojuje ze všech sil. A zdá se, že se to docela daří. Ve dvojicích na sebe účastníci za chvíli řvou, jako kdyby od malička nedělali nic jiného. Možná ten kulturní nános není tak silný, jak si myslíme…

Budo Bukilić není typický sedlák. Zatímco ostatní se se zvířaty baví jen pomocí hole, on má při dojení rituál. Nejprve podrbe on stračenu a pak ji podojí. Pak si sedne, ubalí si svou třicátou pátou cigaretu, zapálí si a nechá se zase on drbat od krávy na zádech. Hraje si s teletem a jeho psovi nekoukají žebra. A taky nepije. Tedy alespoň ne moc. A kdyby měl manželku, tak by ji určit nebil.

Každá společnost má v sobě zakódovaný svůj úpadek, ale nemáme se toho bát. Kolaps bývá natolik postupný, že si toho ani nemusíme všimnout. A kolaps je navíc příležitostí k novému začátku, jak se to stalo kolikrát i v Egyptě. Tvrdí to ředitel Českého egyptologického ústavu Miroslav Bárta, který ale proslul mezi širokou veřejností spíše jako autor a spoluautor řady knih, které se věnují krizovým aspektům civilizací. Poslední se jmenuje Na rozhraní a vyšla v listopadu loňského roku.