Online archiv

Takzvaní ekonomové štěstí říkají, že absolutní výše bohatství nerozhoduje o tom, jak se cítíme spokojení či šťastní. Důležitější je, jak si stojíme mezi lidmi, s nimiž se srovnáváme. Když máme pocit, že si stojíme líp než druzí, jsme šťastní. Dokud se ovšem nezačneme srovnávat s lidmi jinými, z blahobytnější vrstvy. A tak stále dokola. Věčné štěstí neexistuje. Zatímco dříve sloužil jako vzor bohatství a štěstí spíše člověk vypasenější (prostě proto, že měl na jídlo v době, kdy to nebylo úplně pravidlem), dnes je to naopak. Úspěšní a bohatí lidé jsou spíše štíhlí. Z čeho by dříve lidé byli šťastní, je dnes naopak pro polovinu lidí důvodem ke stresu a obavám, že jsou moc tlustí.

ačalo to tím, že jakási žena na jenom twitterovém účtu zveřejnila ručně psaný, možná poněkud naivní životopis romského chlapce, který žádal o práci s tím, že nemá dodělanou základní školu, ale rychle se učí a do školy se chce vrátit. Okomentovala ho slovy „tohle už je na víno, ty vole“.

Těžko si přestavit svět, ve kterém bychom si navzájem absolutně v ničem nedůvěřovali. Důvěra funguje jako olej, díky kterému se mohou kola ekonomických vztahů plynule otáčet.

Bývalý český premiér Jiří Paroubek strávil část dětství u babičky v Olomouci. Připadal si tam osaměle.