Online archiv

Fejetonista Ervín Bedrníček žertuje na poslední straně našeho časopisu o šíleném dějepisáři, kterému se vinou žákovské zabedněnosti popletou v hlavě historické události. Je to veselé počtení, ale když si člověk vzpomene na svou školní docházku v dobách socialismu, přepadnou ho poměrně neveselé vzpomínky na hodiny dějepisu.

Češtinář Mojmír Bureš byl hrdý na svůj předmět, který právě s červenou propiskou v ruce hájil před mladistvými przniteli. Sešity žáků opravoval v kuchyni, kde jeho manželka Regina připravovala večeři.

Naďa Horáková žije na Slovácku. Bydlí v Mutěnicích u Hodonína a učí na základní škole v Dubňanech. Kromě učení píše historické romány a detektivky a je spoluautorkou scénářů televizního seriálu Policie Modrava. Knih vydala už na dvě desítky, naposledy svazek fejetonů ze školního prostředí nazvaný Tajnosti sborovny.

Na trhu najdete nespočet příruček poučující mládež o „nejdůležitějších věcech člověka“, jak říkával Josef Škvorecký. Nově k nim přibyla publikace Respekt s podtitulem Všechno, co kluci potřebují vědět o sexu a lásce.

Učitelka a spisovatelka Naďa Horáková, s níž v přítomném čísle přinášíme rozhovor, stvořila v knize Tajnosti sborovny typologii žáků podle toho, kterak se chovají o přestávkách.

Tak se jmenuje kniha moderních pohádek z pera Bohuslava Vaňka-Úvalského, v níž se prozaik vyrovnává s politickou korektností, jejíž chapadla zasáhla i příběhy pro děti. „Proč mají naše potomky vychovávat mluvící jeleni a bludičky z močálů? Jak může spárkatá zvěř a svítící plyny formovat zdravé, demokraticky smýšlející nesexistické potomky? Proč naše paní Božena Němcová nepsala pro gaye, lesbičky, feministky, transvestity, metrosexuály, genderová hnutí a pražské taxikáře? Kde jsou příčiny její xenofobie?“ táže se humorista Vaněk.

Sedm a půl tisíce lidí se sjelo do parku zámku Kačina u Kutné Hory na sedmý ročník festivalu Kefír. Mezi největší hity patřila britská klouzačka Helter Skelter, která dorazila do Česka vůbec poprvé a jejíž název organizátoři do češtiny přeložili jako zvěžosešup.

Osvědčená sendvičová metoda psaní recenzí radí začít pozitivy, pak zmínit případná negativa a pozitivy zase skončit. Recenzentovi dává takový postup možnost vyslovit i své pochybnosti a rozpaky a současně se vyhnout riziku, že bude působit jako zahořklý, povýšený snob. Já tak ovšem klidně působit budu; jediný sendvič, který z recenze na Literaturu v kostce – učebnici plus čtyři čítanky mohu uplácat, je spíš rýžovým závitkem: Pozitivní vrstva je tak tenká, že je přes ni vidět.

„Novotný z 6. B? A nespletli jste se? Zrovna s ním ve svých hodinách žádné problémy nemám.“ Tak může vypadat jedna z typických reakcí nepoučeného pedagoga při poradě na téma šikana.

Vyučuji angličtinu na mezinárodní škole, kde děti často začínají s nulovou znalostí anglického jazyka. Rodiče se mě ve škole často ptají, odkdy je nejvhodnější s angličtinou začít a jakou formou děti jazyk nejlépe naučit.

Češi patří v Evropě k nadprůměrně čtoucím národům. Potvrzují to četné průzkumy čtenářských návyků, z nichž vyplývají i výzvy pro rodiče a vychovatele především dospívající mládeže. Pojďme se na ně podívat.

Mediální gramotnost Čechů je velmi nízká, jak zjistily nedávné průzkumy. Respondenti měli problém s analýzou obsahu mediálního sdělení a prokázali nízkou znalost legislativy i vlastnické struktury médií.