Online archiv

Dnešní doba nabízí téměř neomezené požitky, které nám ale jednoduše mohou přerůst přes hlavu. Naštěstí rychlým tempem vznikají i chytrá řešení, která pomohou se závislostmi zatočit. Ve startupovém programu Laboratoř Nadace Vodafone se už zrodila mobilní aplikace pro odvykání kouření a další – pro pomoc se závislostí na alkoholu – s pozitivním názvem Úsměvy právě vzniká.

Ty příběhy jsou drsné a připomínají slavný Formanův film Přelet nad kukaččím hnízdem. Shromáždil je novinář Michal Štingl na webu www.neklid.net a popisují zkušenosti pacientů, především z pavilonu pro tzv. neklidné pacienty Psychiatrické nemocnice Bohnice, tzv. Neklidu. Jsou to příběhy bezmoci, plné nezájmu lékařů a hrubých ošetřovatelů. Něco, co jsme si po létech reformy psychiatrické péče, po všech festivalech Mezi ploty apod. už asi nedokázali vůbec představit. Je to ale pravda? A do jaké míry? A může za to vedení „blázinců“, nebo nedostatek lidí a peněz?

To, že nejsou všichni lidé stejní, nám na první pohled připadá jako jednoznačný fakt. Přesto máme v mezilidských vztazích tendenci aplikovat heslo „podle sebe soudím tebe“. A to nenechává příliš prostoru pro toleranci.

Několika vybranými diagnózami je postižena celá čtvrtina populace. Znamená to, že každý čtvrtý člověk svůj život v nějaké životní oblasti neovládá. Soudy ale zbavují lidi způsobilosti jen v minimální míře. Někdy ke škodě pacientů.

Ponořit se do hlubin uchazečovy duše. Odhalit jeho kreativitu. Ověřit schopnost improvizace nebo logického myšlení. Personalisté nemají při pohovorech snadnou úlohu. A někdy se neubrání položení opravdu kuriózního dotazu.

K snídani burger se slaninou, k obědu steak, k večeři zase kus masa. Bez omáčky, bez příloh. Tak vypadá už skoro rok jídelníček technologického poradce Petra Máry. Nehledejte za tím žádné přesvědčení. Mára není žádný „anti-vegan“. Je odborníkem na iPhony a počítače Apple. Trpí ale nevyléčitelnou nemocí tlustého střeva a tvrdí, že masová dieta je první, co mu opravdu pomohlo.

Vybrat si partnera není jako zajít si do obchodu s jasnou představou o tom, co potřebujeme. Tady platí pravidla, která vlastně nikdo pořádně nezná, a přesto bychom si hledání tak rádi ulehčili.

Když nevíte jak dál, utečte! Tím se řídí stále víc lidí. Hlavně mladých. Nevíte, co se životem? Hroutí se vám vztahy? Neklape to v rodině? Odjeďte na rok na Nový Zéland sbírat kiwi. Nebo pracovat někde jako dobrovolník. Nebo se poflakovat po Španělsku. Anebo si změřit své síly s přírodou při osamoceném přechodu Pyrenejí. To vše v očekávání nějakého transformačního zážitku. Dnes není nic snadnější. Ale zároveň je ten zážitek v globalizovaném světě stále méně transformační

Většina z nás si sice pod pojmem dovolená vybaví průzračné moře, historické památky nebo horské louky, ale každý potřebuje jiné zázemí a jiný program. A najdou se i tací, co hledají především ticho.

„Michelangelův dokonalý mramorový David na své obdivovatele volá: ‚Můžete být něčím víc, než jste.‘“ Jordan Peterson