Online archiv

Běžencům bychom měli pomáhat, aniž bychom od nich čekali vděčnost, a neměli bychom stigmatizovat všechny Rusy, kteří v Česku žijí. Tyto cenné rady a další postřehy „z terénu“ nabízí Eva Kozáková, psycholožka a neurovědkyně, která spoluzaložila portál Terapie.cz a neziskovou organizaci Dělám, co můžu, jež zdarma podporuje lidi zasažené ukrajinským konfliktem.

Když se řekne mezigenerační přenos, většině lidí pracujících ve zdravotnictví se vybaví trauma, útisk, zneužívání. Lze však přenášet i něco jiného, například odolnost, víru či lásku?

Psychoterapeuti se snaží dělat všechno pro to, aby klientům pomohli. Navzdory nejlepším úmyslům však někdy narážejí na vlastní limity a nezpracovaná traumata a nemusí být schopni poskytnout trpícím adekvátní péči.

Z romantických filmů a literatury lehce nabydeme dojmu, že lásce nejvíc pomůžeme, když jí vše obětujeme. S touto představou jdeme do reálných vztahů a jsme pak často rozčarovaní. Myslet v lásce na sebe je jedna z nejdůležitějších věcí, kterou pro vztah můžeme udělat.

Nejznámější a nejrozšířenější představou vztahující se k domácímu násilí bývá přílišná nerozhodnost ohrožené osoby opustit původce násilí. Oběť je vykreslována jako zbytečně váhavá, nejistá a opětovné návraty k násilnému partnerovi se považují za slabost a nejsou veřejností přijímány příliš pozitivně.

Málokterá režisérka žijící v Česku má takovou kariéru jako Mira Fornay. Debutovala na festivalu v Benátkách, další film Můj pes Killer získal cenu na festivalu v Rotterdamu. Její poslední snímek Žáby bez jazyka, který se věnuje tématu domácího násilí, je aktuálně nominovaný na cenu Český lev v kategoriích nejlepší celovečerní film a nejlepší režie.

Původcem domácího násilí může být podle psycholožky Veroniky Stočesové kdokoli. Tvrdí, že důležitější než trest je systematická práce s tím, kdo se násilí dopustil, respektive s celou rodinou. Jen tak je možné poškozený vztah uzdravit.

Již při první jarní vlně pandemie někteří experti varovali před nárůstem domácího násilí. Média záhy přinesla ze zahraničí i z domova zprávy o přibývajícím počtu případů. O čem vypovídají tyto informace? Mají skutečně covidová opatření vliv na soužití partnerů?

Nevíte s bývalým manželem či partnerem, jak si co nejšetrněji a nejohleduplněji předávat děti při střídavé péči? Je předávání dětí ve vašem případě situací plnou stresu, napětí, křiku a pláče či psychosomatických obtíží u všech zúčastněných? Nejste schopni se s partnerem v klidu dohodnout, jak, kdy a kde si děti předávat? Rozstěhovali jste se s otcem či matkou svého dítěte těsně po jeho narození? Byl jeden z rodičů třeba ve výkonu trestu nebo v zahraničí a těžko hledá k dítěti cestu? Asistované kontakty či zvykací režim pro vás může být efektivní a vlídnou pomocí, která mírní silné emoce za pomoci odborníka.

Vývojových přechodů od narození do dospělosti je celá řada a většina lidí o nich nemá ani ponětí. Větší problém ale je, že obecná populace nemá ponětí ani o změnách, které se dějí v těch třech nejdůležitějších vývojových meznících, které mají zásadní dopad na zařazení dítěte do společnosti, a to o školkové zralosti, školní zralosti a pubertě.

Hádky patří k naprosto každému vztahu. A není to jen otázka partnerství. Hádáme se s dětmi, s rodiči, přáteli, s kolegy v práci, se sousedy nebo i s člověkem, který nám prostě jen šlápne na nohu v tramvaji…