Online archiv

Nejznámější a nejrozšířenější představou vztahující se k domácímu násilí bývá přílišná nerozhodnost ohrožené osoby opustit původce násilí. Oběť je vykreslována jako zbytečně váhavá, nejistá a opětovné návraty k násilnému partnerovi se považují za slabost a nejsou veřejností přijímány příliš pozitivně.

Málokterá režisérka žijící v Česku má takovou kariéru jako Mira Fornay. Debutovala na festivalu v Benátkách, další film Můj pes Killer získal cenu na festivalu v Rotterdamu. Její poslední snímek Žáby bez jazyka, který se věnuje tématu domácího násilí, je aktuálně nominovaný na cenu Český lev v kategoriích nejlepší celovečerní film a nejlepší režie.

Původcem domácího násilí může být podle psycholožky Veroniky Stočesové kdokoli. Tvrdí, že důležitější než trest je systematická práce s tím, kdo se násilí dopustil, respektive s celou rodinou. Jen tak je možné poškozený vztah uzdravit.

Již při první jarní vlně pandemie někteří experti varovali před nárůstem domácího násilí. Média záhy přinesla ze zahraničí i z domova zprávy o přibývajícím počtu případů. O čem vypovídají tyto informace? Mají skutečně covidová opatření vliv na soužití partnerů?

Nevíte s bývalým manželem či partnerem, jak si co nejšetrněji a nejohleduplněji předávat děti při střídavé péči? Je předávání dětí ve vašem případě situací plnou stresu, napětí, křiku a pláče či psychosomatických obtíží u všech zúčastněných? Nejste schopni se s partnerem v klidu dohodnout, jak, kdy a kde si děti předávat? Rozstěhovali jste se s otcem či matkou svého dítěte těsně po jeho narození? Byl jeden z rodičů třeba ve výkonu trestu nebo v zahraničí a těžko hledá k dítěti cestu? Asistované kontakty či zvykací režim pro vás může být efektivní a vlídnou pomocí, která mírní silné emoce za pomoci odborníka.

Vývojových přechodů od narození do dospělosti je celá řada a většina lidí o nich nemá ani ponětí. Větší problém ale je, že obecná populace nemá ponětí ani o změnách, které se dějí v těch třech nejdůležitějších vývojových meznících, které mají zásadní dopad na zařazení dítěte do společnosti, a to o školkové zralosti, školní zralosti a pubertě.

Hádky patří k naprosto každému vztahu. A není to jen otázka partnerství. Hádáme se s dětmi, s rodiči, přáteli, s kolegy v práci, se sousedy nebo i s člověkem, který nám prostě jen šlápne na nohu v tramvaji…

V období puberty pomalu přecházíme do dospělosti a hledáme svoje místo ve světě. Na jedné straně máme tendenci podstupovat emoční rizika, na straně druhé můžeme zažívat velký vnitřní zmatek, nejistotu i sociální izolaci. Velkou část vývojových úkolů máme již za sebou a budeme na nich ve svém dalším životě stavět. Proto se také všechno, co se nám nepodařilo do té doby splnit, stává zdrojem problémů, na které můžeme později narážet.

A co teprve, když je to rodič stárnoucí narcis. Nina D. Brown o tom napsala celou knihu, kde rozlišuje dokonce různé druhy rodičů potížistů, prudičů, mravokárců ad. A hned dává praktický návod, jak s nimi vyjít. To se před Vánoci může docela hodit.

Existují v tom chaosu, kterému říkáme život, zákonitosti, které se neustále opakují? Není to jednoduché, ale dají se najít. Dokonce i ve vztazích.