Online archiv

Takzvaní ekonomové štěstí říkají, že absolutní výše bohatství nerozhoduje o tom, jak se cítíme spokojení či šťastní. Důležitější je, jak si stojíme mezi lidmi, s nimiž se srovnáváme. Když máme pocit, že si stojíme líp než druzí, jsme šťastní. Dokud se ovšem nezačneme srovnávat s lidmi jinými, z blahobytnější vrstvy. A tak stále dokola. Věčné štěstí neexistuje. Zatímco dříve sloužil jako vzor bohatství a štěstí spíše člověk vypasenější (prostě proto, že měl na jídlo v době, kdy to nebylo úplně pravidlem), dnes je to naopak. Úspěšní a bohatí lidé jsou spíše štíhlí. Z čeho by dříve lidé byli šťastní, je dnes naopak pro polovinu lidí důvodem ke stresu a obavám, že jsou moc tlustí.

Když jsem se v osmnácti letech rozhodovala, co jít studovat, rozhodně jsem neměla jasno. Všechno nasvědčovalo vysoké škole ekonomické. Ačkoliv mě ekonomie velmi zajímala, nemohla jsem se zbavit pochybností.

Naši předci jedli luštěniny téměř denně: hrách, fazole, čočku. Teď máme na výběr i exotičtější cizrnu, mungo, azuki nebo sóju. My na ně ale zapomínáme anebo se jim záměrně vyhýbáme.

Obvykle spím dobře. Té noci jsem se ale převaloval v posteli a ne a ne zabrat. Ze zoufalství jsem začal dumat, čím se uplynulý dne odlišoval od jiných. Na jednu odlišnost jsem si vzpomněl. Krátce před spaním jsem si poprvé v životě uvařil konopný čaj (mám na mysli konopný čaj bez halucinogenů, který se prodává v čajových obchůdcích). Že bych pykal za tento experiment?

ačalo to tím, že jakási žena na jenom twitterovém účtu zveřejnila ručně psaný, možná poněkud naivní životopis romského chlapce, který žádal o práci s tím, že nemá dodělanou základní školu, ale rychle se učí a do školy se chce vrátit. Okomentovala ho slovy „tohle už je na víno, ty vole“.

Jak se snaží ženy přispět k záchraně planety? Jednou z cest je omezit spotřebu hygienických potřeb…