Online archiv

Většina sedmáků či osmáků si ani ve snu neumí představit, jak se jejich život změní už za pouhých pět nebo šest let. Nakročení do pracovního procesu je náraz, šok, prostě setkání s realitou. Jak se na to připravit?

Předsedkyně Českého klubu Zürich Alena Pajasová vystudovala na Karlově univerzitě Pedagogickou a Matematicko-fyzikální fakultu. Působila jako tanečnice, učitelka a manažerka tance, řídila mezinárodní školku i mezinárodní taneční festival ProART. Od roku 2010 žije ve Švýcarsku, kde vyučuje tanec pro děti a jógu pro děti i dospělé. Učí v České škole i v Předškolce. Byla u zrodu Českého klubu, kde od jeho založení v červnu 2014 působí jako jeho předsedkyně.

Na většině australských základních škol je běžnou součástí školního plánu tzv. buddy program. Zkušenější buddies, tedy děti z vyšších ročníků, svým svěřencům z nižších tříd pomáhají nejen začlenit se do školy, ale také pochopit složitější učivo, čtou jim knížky nebo si jen tak povídají a sdílejí své zážitky i pocity. Celý program má za úkol propojit děti mezi sebou a vytvořit přátelskou a bezpečnou atmosféru ve škole.

Děti nejsou stejné, to si uvědomuje každý rodič. Pokud jde o práci ve škole, svého potomka můžete motivovat k učení nejlépe tak, že budete respektovat jeho osobnost.

Problémové chování žáků negativně ovlivňuje výuku a dokáže otřást sebevědomím učitele. Dlouhodobé vyrušování a hluk žáků může navíc zpomalovat proces výuky. Co s tím? Sebereflexe, nastavení pravidel a přirozená autorita učitele jsou klíčem k udržení kázně ve třídě.

Pandemie koronaviru zasahuje do režimu vzdělávání na českých školách již bezmála jeden a půl roku. Výluka prezenční výuky nejen že negativně zasáhla do dosavadních studijních návyků a vzdělávání všech žáků, ale zvýšila rozdíly mezi školami a jednotlivými žáky – zatímco jedněm prospěla nebo je alespoň příliš nezasáhla, u jiných se vzdělávací výsledky zhoršily. Proto vznikl Národní plán doučování.

Jan Suk pochází ze slavné skladatelské rodiny: jeho dědečkem byl Josef Suk, pradědečkem Antonín Dvořák. Žije v rodinném statku v Křečovicích. Píše básně, esejistiku, občas přednáší na školách. Vydal devět knih. Letos v červenci oslavil sedmdesátku.

Byl poklidný letní den. Obláčky pluly po modré obloze jako kynuté knedlíky, na polích zlátlo obilí a v rybníce kuňkaly žáby. Pak to přišlo.

Spisovatelka a učitelka Markéta Pilátová působí nesmírně skromně. Ačkoli toho má už hodně za sebou. Anebo právě proto. Poslouchat její vyprávění o Brazílii nebo se nechat unášet jejími knihami – to je balzám na duši, ale zároveň taky cesta, jak poznat odlišnosti i podobnosti kultur. O brazilských dětech, o emigrantech i o pralesích pojednává následující rozhovor.

Takto sugestivně zní název nové knihy krátkých zamyšlení o výchově z pera pedagoga Marka Hermana. „Pořád mě zajímá, jak to udělat, aby doma bylo dobře,“ říká v úvodu autor, jenž v knize zkoumá svět malých dětí, porovnává ho s pohledem nás dospělých a hledá základní kameny, na nichž lze postavit rodinnou pohodu.

Téměř stovka učitelů z celé České republiky se v září sešla na Slavnosti škol Paměti národa, která se konala v dominikánském klášteře v Praze. Pořadatelem se stala organizace Post Bellum, jež chtěla touto formou ocenit pedagogy, co se zapojují do vzdělávacích projektů a mají zájem prostřednictvím pamětnických příběhů zatraktivnit žákům výuku moderních dějin.

Kulturní stanice České televize ČT art slaví osm let. Kuriózní kanál, kde se dělí o frekvenci děti a intelektuálové, připravil ke svému výročí mimo jiné cyklus s názvem Písně českých básníků.