Online archiv

Školu vystudoval, na škole učil a učí: v Praze, v Brně, dokonce na University of Texas. Věnuje se překladu beletrie, vydal čtyři sbírky poezie a prózy. A v šedesáti má šest dětí. Těžko hledat pro časopis Rodina a škola lepšího respondenta. Seznamte se: Tomáš Míka.

Kdo by se nadál, že generace dnešních dětí, vyrostlá ve svobodném světě, bude jednou nazvána generací svěšených hlav. Název se ale netýká porobenosti ani rezignace – hlavy teenagerů jsou skloněny nad mobily.

Tak zní název knihy spisovatelky Lenky Pelánkové, která formou pohádky seznamuje děti s komplikovaným tématem onkologického onemocnění. Na příběhu tatínka Brumly, maminky Báry a malých Brumdibárků ukazuje, jak vše kolem nemoci citlivě vysvětlit, neublížit přitom a ani nestrašit.

Eva Horáková je učitelka a spisovatelka. Své pohádkové knihy psané genetickou metodou vydává v nakladatelství Portál v edici nazvané První čtení, to nic není. Jako učitelka působí na prvním stupni základní školy v Praze-Běchovicích. A jaké mohou být hodiny vypravěčky pohádek než pohádkové…

Propojení dobrodružných příběhů s matematickými úlohami nabízí kniha Matematická dobrodružství britského autora Williama Pottera, někdejšího basáka v indie-rockové skupině, dnes úspěšného tvůrce publikací o vesmíru, historii nebo výtvarném umění.

Když jsem si položila tuto poněkud provokativní otázku, zdálo se mi, že zjistit odpověď bude snadné. Ale výdajů je tolik, že jsem se docela zapotila. Mít děti totiž není žádná levná záležitost.

„Omlouvám se za syna a prosím o odpuštění. Tolika lidem ublížil… Ale zůstávám matkou. Je to nejtěžší pocit, jaký si lze představit.“ To jsou slova matky Stefana W., který smrtelně pobodal primátora Gdaňska přímo na pódiu při charitativním koncertu.

Úcta a respekt k druhému člověku, ochota mu pomoci, zájem o společnost a její problémy, osobní angažovanost, dobrovolnictví… To vše jsou hodnoty, ke kterým by škola vedle znalostí měla mimo jiné také své žáky a studenty vést. A za tímto účelem jsme již po čtvrté uspořádali u nás na pražském Gymnáziu Na Zatlance tematický den s názvem Žijí mezi námi.

Když náš dnešní svět už není příliš dobrodružný ani romantický, musí si umělci vymýšlet světy vlastní, ať už umístěné do kosmických dálav, fantastických říší anebo do kulis skutečného pozemského světa. Poslední variantu zvolil spisovatel Vojtěch Matocha pro svou dvojdílnou prózu Prašina určenou mládeži.

Jedním z přínosných výzkumů, který přinesl uplynulý rok českému vzdělávání, byla studie Ústavu pedagogických věd Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, která velmi dobře prokázala, že čím více a déle žák na hodině mluví, rozumějte argumentuje k věci, tím lepších výsledků v testu čtenářské gramotnosti následně dosahuje.

Každý vzorný školák z Čech a Moravy by ho měl nosit na tričku. Jeho podobizny a citáty patří na stěny školních tříd a chodeb. Učitelé by měli vyprávět silný příběh Jana Amose Komenského jinak než jejich předchůdci.

Chystali jsme se pracovně do Maroka. Odjížděli jsme na čtyři roky, přičemž synovi bylo šest let. Vlastně v době odjezdu ještě ne, jeho narozeniny jsme oslavili až v Rabatu. Zpětně to vypadá jako nepodstatný detail, nikoliv ale v době, kdy se dítě chystá do první třídy a vy studujete rozdíly mezi českým, francouzským, marockým či dalším školským vzdělávacím systémem. A co teprve, když se ředitelka české základní školy, kam jste potomka zapsali, udiveně zeptá: Do první třídy? Kluk, a narozený v srpnu?