Online archiv
Přišla za mnou nedávno kamarádka a s poťouchlým výrazem mi ukazovala fotku na Facebooku: „Podívej se, ten hňup (redakčně upraveno) ji vzal na stejné místo jako mě před rokem. Dost trapas. Copak nemá vůbec fantazii?“ Řeč byla pochopitelně o bývalém partnerovi a jeho současné přítelkyni, která aniž by to tušila, kráčí ve stopách své předchůdkyně. A to téměř doslova, na fotografii měla v ruce „kamarádčinu“ přilbu na motorku a na sobě motorkářskou kombinézu, kterou kamarádka u ex-partnera nechala.
Pomsta je sice sladká, ale obvykle ji nepovažujeme za racionální řešení.
Neznámá ves, neznámá žena (vyučující a výzkumník na jakési regionální univerzitě), neznámé děti, karanténa na nezjištěnou dobu.
Tahle kniha není lehkou četbou. Shrnuje množství různorodých informací, idejí, dílčích i komplexnějších poznatků, otázek a také emocionálních zkušeností, které přímo či volně souvisejí s tématem transgeneračního a intergeneračního přenosu.
Oblast mezilidských vztahů (zejména těch partnerských) je velkou příležitostí k růstu a vlastnímu sebepoznání, díky kterému můžeme směřovat k tomu nejlepšímu v nás samotných. Často je to velmi náročný proces. Naše vztahy totiž nepojednávají jen o obrovském naplnění a radosti, ale také o bolesti, úzkosti, strachu a nejistotě.
Naše moderně vychovaná mysl má tendenci soustředit se na nedostatek a nezměrnou každodenní hojnost přehlíží.
Dům může být velký, nebo malý. Dokud jsou domy v bezprostředním okolí srovnatelně malé, uspokojuje veškeré společenské nároky kladené na bydlení. Pokud ale vedle tohoto domku vyroste palác, domek se rázem promění v chýši. Pokud se ale chceme rovnat sousedovi s palácem, pouštíme se do závodů, ve kterých s těmi opravdu zazobanými nemůžeme udržet krok. Opičením se po bohatších se pouštíme na nebezpečně šikmou plochu.
Kdyby existovalo top pět psychiatrických syndromů, které byste nepřáli ani nejhoršímu nepříteli, Cotardův syndrom by mezi nimi zaujímal čestné místo. Lidé, kteří jím trpí, jsou skálopevně přesvědčení, že jim chybí některé orgány, typicky mozek, krev, nebo části těla, respektive že ztratili duši nebo jsou ve skutečnosti mrtví.
Věta, že krize je šance, zní jako hodně trapné klišé. Bezmála dvouměsíční karanténa a částečné vypnutí ekonomiky, kdy se zavřely obchody, restaurace a školy, ale pro mě osobně byla velmi zajímavým a intenzivním obdobím. Zjistila jsem, co všechno nového se dá objevit, byla jsem venku víc než obvykle a svou jedenáctiletou dceru jsem naučila vařit.
Čich má přímý přístup k našemu limbickému systému. Nemusíme se zdržovat tím, co si o pachu nebo vůni myslí náš rozum.
Při úvahách nad touto širokou problematikou jsem si uvědomila, jak pacienti s nadváhou a podváhou řeší v lecčems tytéž starosti i to, v čem se tyto dvě skupiny lidí „s nevhodným číslem na váze“ liší. Posuďte sami…
PSYCHOLOGIE DNES je časopis o mezilidských vztazích, životním stylu, společenských trendech, o sebepoznání a rozvoji osobnosti. Přináší články předních odborníků psané čtivou formou, rozhovory s kapacitami oboru z Česka i zahraničí, polemiky na aktuální témata, rady pro partnerské vztahy, výchovu i kariéru. Zabývá se prevencí závislostí, výsledky zajímavých výzkumů, sociální sférou apod. Je úspěšně přijímán širokou veřejností, stejně jako v odborných kruzích. Zvláště je ceněn jako inspirativní pomůcka pro studenty humanitních oborů.