Online archiv
Dobrý den, chtěla bych se poradit o tom, co se děje s mou dvanáctiletou dcerou. Dcera je od začátku školního roku pořád uzavřenější a nechce se mnou mluvit.
Norská novinářka se vypravila na pětidenní pobyt do hor za polární noci a napsala knihu o tom, proč bychom si měli vážit tmy.
Když jsem se v osmnácti letech rozhodovala, co jít studovat, rozhodně jsem neměla jasno. Všechno nasvědčovalo vysoké škole ekonomické. Ačkoliv mě ekonomie velmi zajímala, nemohla jsem se zbavit pochybností.
Naši předci jedli luštěniny téměř denně: hrách, fazole, čočku. Teď máme na výběr i exotičtější cizrnu, mungo, azuki nebo sóju. My na ně ale zapomínáme anebo se jim záměrně vyhýbáme.
Obvykle spím dobře. Té noci jsem se ale převaloval v posteli a ne a ne zabrat. Ze zoufalství jsem začal dumat, čím se uplynulý dne odlišoval od jiných. Na jednu odlišnost jsem si vzpomněl. Krátce před spaním jsem si poprvé v životě uvařil konopný čaj (mám na mysli konopný čaj bez halucinogenů, který se prodává v čajových obchůdcích). Že bych pykal za tento experiment?
Představte si, že máte naplánovaný víkend, kdy chcete být doma a věnovat se sama sobě. Ale ve čtvrtek volají kamarádi, že se o víkendu jede na chalupu.
ačalo to tím, že jakási žena na jenom twitterovém účtu zveřejnila ručně psaný, možná poněkud naivní životopis romského chlapce, který žádal o práci s tím, že nemá dodělanou základní školu, ale rychle se učí a do školy se chce vrátit. Okomentovala ho slovy „tohle už je na víno, ty vole“.
Jak se snaží ženy přispět k záchraně planety? Jednou z cest je omezit spotřebu hygienických potřeb…
Krajina sopek, jezer, koloniálních měst či exotického temperamentu… A také krajina chudoby, chaosu, bezpráví a krvavých revolucí. Nikaragua se stále nedokáže vymanit z konfl iktů a občanských válek, kterými dodnes trpí všechno obyvatelstvo. Krvavé potlačení protivládních protestů v dubnu 2018 zapříčinilo vysokou míru emigrace a zoufalé hledání nového začátku. Jak popisuje život v zemi Nikaragujka, která před třiceti lety studovala v Československu?
S ředitelem Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech Cyrilem Höschlem o tom, kde se v naší blahobytné společnosti bere neustálá obava z brzkého konce a zda je stres jen výdobytkem moderní doby, proč lidé nemají dostatek sebevědomí a že si s přelidněním nemusíme dělat starosti.
Co nás může naučit příklad krys, kterým dopřejeme komfortní život v nadbytku? Na jaký typ stresu jsme stavění, a na jaký naopak ne? Proč si máme ráno ustlat postel? To všechno se dozvíte od Radka Ptáčka, prvního profesora lékařské psychologie v České republice, který působí jako klinický psycholog, psychoterapeut a soudní znalec.
PSYCHOLOGIE DNES je časopis o mezilidských vztazích, životním stylu, společenských trendech, o sebepoznání a rozvoji osobnosti. Přináší články předních odborníků psané čtivou formou, rozhovory s kapacitami oboru z Česka i zahraničí, polemiky na aktuální témata, rady pro partnerské vztahy, výchovu i kariéru. Zabývá se prevencí závislostí, výsledky zajímavých výzkumů, sociální sférou apod. Je úspěšně přijímán širokou veřejností, stejně jako v odborných kruzích. Zvláště je ceněn jako inspirativní pomůcka pro studenty humanitních oborů.