Online archiv

Slyšel jsem to snad tisíckrát. Otravovalo mě to, štvalo mě to, ale nakonec jsem podlehl. Tolikrát mi maminka, když jsem kýchl nebo zakašlal, říkala „dávej si ruku před pusu, ať neprskáš na lidi“, až jsem se to naučil. Bylo mi osm let. Proto jsem pozoroval projevy protirouškového disidentství s naprostým zděšením. Jaké je psychologické pozadí těchto až děsivě iracionálních postojů a chování?

Naše těla a naše genetická informace jsou prakticky stejné jako u pravěkých lovců a sběračů. Náš životní styl je ale diametrálně odlišný. Vzniká tak nesoulad, který se v lepším případě projevuje pocitem nepohody, v horším jako nemoc.

Tři kilogramy – tolik průměrně přiberete, když se rozhodnete skoncovat s kouřením. To děsí hlavně ženy – kuřačky. Ale třetina lidí, kteří přestanou kouřit, nepřiberou vůbec nic. A to je dobrá zpráva! Takže jak na to?

Člověk má již odedávna tendenci přikládat jídlu a pití zvláštní, někdy až magický význam. Je to pochopitelné – skutečně jsme to, co jíme. Na druhou stranu nás to může hnát do ideologických extrémů, jako je veganství a raw, hraje to na ruku šikovným marketérům prodávajícím doplňky stravy obsahující kdovíco a v neposlední řadě umožňuje vydělávat naprostým podvodníkům jako v případě „diety podle krevních skupin“.

Některé rodiny se rozkmotří, protože do plastového boxu zvaného volební urna určití její členové vhodí odlišné kusy papíru. Jiné, protože si dcera nevzala partnera s penisem, ale partnerku s vagínou. Další pak spolu nemluví, protože jedna ze stran nechce mít za sousedy lidi, kteří nejedí vepřový bůček a nepijí slivovici, přičemž druhá by je uvítala a ráda pozvala na oběd. Nemluvě o těch, kteří jsou schopni se pohádat jen kvůli tomu, zda si koupí rohlíky za bankovku s obrázkem Karla IV. nebo za tu s modrou vlaječkou a dvanácti hvězdami.