Online archiv

Seděl v tramvaji hned přede mnou. Nešlo ho přehlédnout. Především proto, že špinavé okno tramvaje olizoval jazykem s pečlivostí kočky, která si myje kožich. Chtěl jsem na podivné počínání tohoto chlapce upozornit jeho dospělého průvodce, který seděl před ním a telefonoval. Než jsem však stačil zareagovat, průvodce se otočil. Jemným pohybem ruky chlapce objal a přivinul k sobě, čímž mu jednak zamezil v nehygienickém počínání a jednak mu dal najevo svou vlídnou náklonnost.

Jan Pavel (1973) je spisovatel a nakladatelský redaktor. Vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka, pracuje v nakladatelství Slovart. Začínal s básněmi, poslední roky píše hlavně romány. Ten nejnovější se jmenuje Řezníci. A je to nářez jak od Charlese Bukowského, Anthonyho Burgesse a Warrena Millera dohromady!

Britská učitelka Lucy Crehanová se vydala na „šprtské prázdniny“, jak říkali její přátelé. Navštívila školy v pěti zemích (Kanada, Finsko, Japonsko, Čína, Singapur), jejichž žáci pravidelně dosahují výborných výsledků v mezinárodních srovnávacích testech. V každé zemi strávila měsíc, aby poznala tajemství úspěchu nejlepších škol. A napsala o tom knihu, jež má v češtině trochu krkolomný název Chytrozemě (orig. Cleverlands).

Podle Hippokrata patří mezi nezbytné životní potřeby vedle jídla, pití a odpočinku také pohyb. A zvláště děti pohyb potřebují ke svému optimálnímu vývoji, a to z mnoha hledisek.

Pohled na pedagogickou profesi se v čase měnil. Od původního společenského vnímání tohoto povolání zahrnujícího vážnost, úctu, respekt a obdiv až k dnešnímu do značné míry pohrdavému pohledu v režimu „kdo umí – umí, kdo neumí učí“.

„Musíš jim ukázat různé cesty,“ říkávala moje první paní ředitelka, když jsem si zoufala z protočených očí osmáků v Národní galerii. Ani v jiných galeriích či na výtvarných dílnách, jak se tehdy říkalo workshopům, to nebylo lepší. Zdálo se, že výtvarné umění děti prostě nebavilo.

Zdaleka ne každý může dopřát své ratolesti vzdělání v soukromé škole. Touhle větou jako bychom predikovali, že privátní škola je pro dítě lepší. Je skutečně lepší? Nahlédněte do know-how jedné, která završila první rok pilotního provozu, a posuďte sami.

Transakční analýza je známá jako teorie komunikace, případně psychoterapeutický přístup. Své místo má ovšem už více než padesát let i v oblasti vzdělávání. Učitelé přece jen potřebují se žáky komunikovat, potřebují jim učivo podat tak, aby je to zaujalo a měli chuť se učit. Prostě v nich probudit zkoumavé a hravé vnitřní dítě, a to bez ohledu na věk.

Titulek jsme převzali z pointy hry Jaký, kdo, kdy, kde… Jde o jednu z mnoha aktivit, jíž zkušená družinářka Lada Flachsová připravila coby inspiraci nejen pro školní družiny. Po zkušenostech s uzavřením škol nabízí ke každé činnosti navíc i on-line variantu. Všechny nápady najdete v knize Hry pro děti naživo i on-line (Portál), z níž tiskneme ukázku.

Do start-upů a inovací se pouštějí především na ČVUT, avšak jeden z posledních úspěšně zrealizovaných byznysových nápadů se zrodil na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity. Je zaměřený, jak jinak, na učitele, a to z vysokých, středních i základních škol. Aplikace FutureBooks funguje jako webová platforma, kde mohou kantoři vytvářet, ukládat i šířit virtuální výukové materiály.

Pracujete jako učitelka. Jak na vaši nekonvenční literární a filmovou tvorbu reagují žáci, popřípadě kolegové, vedení školy a rodiče žáků? V praxi se totiž občas setkáváme s názorem, že učitelé se mají i ve volnočasových aktivitách držet pedagogické, tj. mravoučné linky. Jak to máte vy?

Našeho „učitele národů“ milujeme. Letos uplynulo 430 let od jeho narození. Není to sice příliš kulaté výročí, ale i tak skýtá jistou příležitost k reflexi, a to nejen pedagogické. Proč je vlastně Jan Amos Komenský stále ceněn? Čím nás oslovuje? Proč ho připomínat? Pro jeho teologizující metafyziku? Nebo všenápravné utopismy? Synkritické analogie?