Online archiv

Žít s vědomím, že někam patříme, že někde je naše bezpečné místo, se v této době celospolečenské úzkosti stává čím dál větším luxusem. Alespoň jednou týdně mohou někteří zakoušet pocit přijetí a důvěry na nedělní bohoslužbě.

Ať se dnes křesťanství jeví sebevíc maskulinní, na počátku sdíleného duchovního života, prožitku spojení s Bohem, byly ženy. Určité obrysy tehdejší praxe žijí v bohoslužbě i dnes a je dobré si je připomínat.

„Já také nevím, co bude,“ říká Bára, když jí vyprávím o svém strachu z toho, že nevím, co bude. „Mně ale stačí prostě dělat to, co je dobré, a díky tomu vytvářet dobré podmínky pro budoucnost, kterou neznám…,“ pokračuje. Věří na karmu, na to, že co člověk zaseje, v nějaké podobě zase sklidí. V tu chvíli je to pro mě překvapivý pohled. Tím nemyslím karmu, přestože nevím, co si o ní mám myslet, nýbrž to, že by se takto dalo uvažovat v situaci, kdy člověk zažívá velkou nejistotu. Moje mysl, která se do té chvíli zaobírala hlavně svou nejistotou, se zaraženě odmlčela a čeká. A já zatím přemýšlím nad tím, jestli by tohle přesvědčení mohlo být zdrojem důvěry i pro moji mysl, která by tak ráda věděla, co bude, a díky tomu se mohla cítit v bezpečí.

Proč v pohádkách často uspěje ten, od něhož to nikdo nečeká? Někteří badatelé vznik řady typických pohádkových motivů datují už do doby bronzové. Pokud jsou tyto motivy tak staré a v mnoha různých pohádkách se v obměnách opakují, lze se domnívat, že nasycují dávné lidské potřeby a vypovídají o lidech něco hlubokého. Proč je tedy pohádkový hrdina často hloupý?

Trollové – nevyhnutelné internetové zlo? Říká se, že je nemáme krmit. Ale zkusme se podívat, jak lze takového trolla vlastně poznat, co se díky němu můžeme naučit a jestli se proti němu nedá aktivně zakročit.

Služba farářky se z velké části zakládá na osobním kontaktu s lidmi v reálném světě. Ale čím víc člověk takto působí, tím víc se od něho očekává, že bude dosažitelný i ve virtuálním prostoru. Někdy je však třeba být offline.

Témata duševního zdraví a možného ohrožení planety v podobě ekologických katastrof hýbou současnou společností. Jaká je mezi nimi souvislost? Psychoterapeutka TEREZA KRÁLÍČKOVÁ se v osobní úvaze zamýšlí nad odcizením, nadějí a touhou žít.

Někdy nás přepadá environmentální žal, protože se nám nedaří zabránit tání ledovců nebo vymírání druhů. Zkusme se rozhlédnout kolem sebe a začít si budovat vztah k tomu, co máme přímo před sebou, třeba k nenápadné rostlince u cesty, po níž denně kráčíme.