Online archiv

Někdy kolem sebe stavíme nedobytné zdi a pak se cítíme opuštění, jindy si naopak neumíme dostatečně vymezit svůj prostor. Jak se znovu dobře propojit s lidmi, se sebou i se světem?

Hraniční porucha je nejrozšířenější ze všech typů poruch osobnosti. Sled ostrých vzletů a ještě ostřejších pádů často končí sebevraždou. Najít pomoc je náročné, a tak si lidé, kteří se s těmito potížemi u sebe naučili zacházet, pomáhají navzájem.

Zdá se, že nepořádku a nesouladu, v nichž se brodíme, neustále přibývá. Naše životy se komplikují, svět je stále složitější. Jak neuváznout v nahromaděném „odpadu“ a udržet si solidaritu a vzájemnost?

Sondou do života v Arménii začíná série reportáží o tom, jak se žije v zemích, ve kterých psycholožka a výzkumnice KRISTÝNA TRONEČKOVÁ hloubkově zkoumala štěstí tamních obyvatel a o nichž napsala několik knih.

Co je v terapeutických komunitách nejdůležitější? Otevřená komunikace a demokratické principy, pravidla a sociální učení, nebo základní víra ve schopnost člověka změnit svůj život k lepšímu? Psychoterapeutka JOHANA RŮŽKOVÁ stručně mapuje historické souvislosti i současná filozofická východiska těchto specifických společenství.

V rozhovoru se sociální psycholožkou SYLVIÍ GRAF se zaměřujeme na meziskupinové vztahy, působení předsudků a stereotypů a klíčovou roli jazyka v našem vnímání ostatních lidí.

Zdravotnické profese nikdo moc nepřipravuje na to, jak se vypořádat s přívalem lidského utrpení, emočními nároky pacientů a tlakem na výkonnost. Schopnost empatie ztrácejí už medici na škole. Podle psychoanalytika DAVIDA HOLUBA, který vyučuje lékařskou psychoterapii, mohou pomoci balintovské skupiny.

Pojetí supervizí je řada. Představujeme reflektující rozvojovou supervizi, která je jedním z partnerských nástrojů pro situační stabilizaci a celoživotní rozvoj lidí a lidských skupin v pracovních souvislostech. Oproti dalším nástrojům, jako je třeba koučování, metodické vedení či budování týmového ducha, se supervize výsostně zaměřuje na reflexi pracovních vztahů, cílů a procesů.

Jak vypadají vztahy v terapeutické komunitě? Čím jsou určovány? Co stálo na počátku reformy duševního zdraví? Se spoluzakladatelem Terapeutické komunity Sejřek JANEM SOBOTKOU rozebíráme specifika těchto společenství, jejich pravidla, duální diagnózy a na příkladu si ukazujeme, jak velkou moc má očekávání pracovníků ohledně klientova vývoje.

Pesso Boyden psychomotorická terapie (PBSP) je psychoterapeutická metoda určená ke zmírňování vlivu negativních emočně vztahových zkušeností z dětství na život v dospělosti. Jejími objeviteli jsou Albert Pesso (1929–2016) a Diane Boyden Pesso (1929–2016), americký manželský pár někdejších výrazových tanečníků a choreografů. V pohybovém vyjadřování emocí nalezli principy, na jejichž základě vyvinuli originální způsob léčení vývojových deficitů a traumat. Následující text je ukázkou z připravované knihy přibližující tento způsob psychoterapeutické práce širší veřejnosti. Ukázka zběžně nastiňuje několik základních pojmů metody.

Novodobé terapeutické komunity, které u nás fungují po roce 1989, mají za sebou přes třicet let růstu a změn. Jaké jsou vývojové trendy těchto pobytových léčebných služeb?